Pavel Pavlík1, Petr Jánský2


1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra informačních systémů
2 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra speciální a sociální pedagogiky

S největší radostí, soukromou i profesní, sdělujeme tímto naší veřejnosti následující skutečnost.
Integrační snahy české, speciálně-pedagogické scény mohou nyní zodpovědně hovořit o realizaci dalšího úspěšného kroku, směřujícího k naplnění svých cílů.
Praktická tyflopedie vykročila do světa populárně naučného žánru. Speciálně-pedagogická praxe se tak tudíž stala předmětem kinematografického umění i každodenní kultury běžného života.
V průběhu roku 2007 byl Č.B. vytvořen experimentální filmový projekt ‚Výhled‘, (viz. níže) který se méně obvyklým způsobem ztvárnění pokouší zprostředkovat a zpřístupnit veškerý svůj obsah jakémukoli divákovi.
Termín „jakémukoli“ má v daném kontextu ten symbolicko-praktický význam, že totiž všechna koncepce snímku zpřístupňuje celou jeho náplň divákovi zdravému, i, jakkoli, zrakově znevýhodněnému.
Snímek je originálně navrženým dílem, autenticky zachycujícím a presentujícím zážitky i dojmy skupiny lidí, kteří se dočasně vpravili do životní reality zrakově znevýhodněných jedinců. Protagonisté, záměrně „rekrutovaní“ z řad laických neherců, průběh vizuálního filmu vlastními slovy popisují a zároveň i komentují, čímž vytváří informačně-emotivní kulisu obrazového děje.
Takto vzniká obr

Takto vzniká obrazově-zvukový záznam děje, který komentující aktéři sami bezprostředně zformovali svými vlastními autentickými zážitky. Výsledkem tohoto odborně-uměleckého snažení je pak možnost ojedinělého, kulturně-společenského zážitku, rovnocenně dostupného konzumentům zdravým i jakkoli zrakově znevýhodněným.
Tento text není referencí, není recenzí, a tím méně je kritikou zmíněného díla.
Tento text je apelem na širokou i odbornou veřejnost, stran jejího tradičního vnímání kinematografických děl.
Zdraví lidé se vypravili do hájemství slepeckého světa a bezprostředně vyprávějí o tom, co jejich uši, ruce a srdce přinášejí z těchto končin. Z těchto končin lidského neštěstí. Končin účastných i obávaných, končin neblahých lidských osudů a pohnutých životních realit.
Speciální pedagogika se pak takto vypravila do světa umění.
Stezka osudu, kterou utváří lidské neštěstí, se tak prolnula s životními stezkami povznesení ducha a smyslového osvěžení citů, které je pravou podstatou umění a kultury.