Autorce bych dal pochvalu za velkou odvahu vizualizovat verše básnického velikána Jaroslava Vrchlického v propojení s obrazem dalšího mistra, a to známým panoramatem Bitvou u Lipan od Luďka Aloise Marolda a to vše podmalovat geniální hudbou Bedřicha Smetany Tábor z cyklu Má vlast. Odvaha je jedna věc a druhou věcí je, jak se záměr povedl. Bohužel nepovedl. V čem vidím problém, proč se tak stalo? Rozhodnu-li se obrazem ilustrovat poezii mistra Vrchlického, a doplnit ji navíc hudbou, musím to udělat tak, aby složka obrazová i hudební vytvořila z Vrchlického skvělé balady nějakou další dimenzi. To se evidentně nestalo a hlavní důvod vidím v příliš prvoplánovém propojení oněch tří děl. Ta jsou jsou natolik osobitá, že žádné doplnění již nepotřebují. Marold jistě nepočítal s tím, že jeho obraz bude doplňovat Vrchlického balada podmalovaná Smetanovým Táborem, stejně tak jako Vrchlický jistě necítil potřebu, aby jeho verše byly ilustrovány živým obrazem a hudbou, a to stejné platí o Smetanovi, který určitě nemyslel při komponování Mé vlasti na obraz doplněným verši. Rozhodnu-li se tedy tato mistrovská díla spojit, mělo by to být uděláno s velkou pokorou (autoři se již nemohou bránit) a tak, aby vzniklo stejné mistrovské dílo, nebo abych jmenovaným dílům alespoň nějak neublížil. Podíváme-li se na obrazovou složku, kterou autorka Vrchlického baladu ilustrovala, tak ta je svým provedením podprůměrná. Velmi slabá kamera neustále bloudí po Maroldovo malbě ve značné přeexpozici, což je doplněno zoomem, použitým tím nejméně vhodným způsobem (říká se tomu pumpička). Jisté oživení má zprostředkovat prolínání do letících oblak. Obrazová složka tedy verše Vrchlického nijak neobohacuje. No a necháme-li nad tímto spojením hřímat geniální Tábor v nepříliš kvalitní nahrávce, jde celý záměr autorky do kopru. Jediné, co je v tomto snímku uděláno profesionálně je recitace Pavla Towena Veselého, která Vrchlickému neubližuje.

Po shlédnutí více prací této autorky usuzuji, že je přemýšlivá a má zajímavé náměty. Chybou mnoha amatérů je to, že chtějí zvládnou více profesí najednou. Napsat si hrdě do titulků kamera, střih a režie je snadné, méně snadné je již tyto profese obstojně zvládnout. Vždyť každá z nich se samostatně studuje na FAMU. Autorka by rozhodně docilovala lepších výsledků, pokud by se věnovala jedné profesi či dvěma – typuji, že by jí mohlo nejvíce vyhovovat režie a scénář – a k realizaci svých děl si přizvala další tvůrce (kameramana, střihače apod.). U dobrých amatérských snímků se taková dělba profesí často vidí.

Dobrý den pane Riesi, děkuji vám za hodnocení filmu, s kterým v podstatě souhlasím. Já točím většinou pohodové snímky, ale tentokrát jsem chtěla zkusit něco nového (ta báseň se mi líbila už na střední škole). Byl to můj první pokus s historickým námětem a tuto oblast již příště vynechám.
Máte pravdu, že by se člověk měl zabývat pouze jednou činností, a tu zdokonalovat. Avšak tvorba filmů je můj koníček téměř už 12 let a zajímám se tedy o všechny činnosti. Baví mě jak natáčení, tak stříhání a vše co je s filmem spojené ( od A do Z). Náměty si vymýšlím sama, jezdím na soutěže (občas získám i nějaké ocenění), vyslechnu si odbornou porotu a snažím se stále zdokonalovat ve všech činnostech a nejen v některé profesi. Ráda se na soutěžích setkávám s filmaři-kamarády a baví mě to. A hlavně natáčím co chci a co se mi líbí. Některé snímky umísťuji i na YouTube.com (mám to pak jako zpětnou vazbu). Ta Česká balada (za 2 roky měla 408 zhlédnutí) sice nikde na soutěžích nezabodovala, ale alespoň jsem tento historický námět jednou zkusila.
S pozdravem. Danuše Kubátová